?

Log in

No account? Create an account
King of the Weevils
15 November 2012 @ 11:09 pm
Už dlouhá léta naše česká kotlina připomíná nevydařený melting pot, ostatně jako většina civilizovaných zemí světa. Civilizované kouty naší planety totiž nabízejí skvělé příležitosti jak se realizovat. Poskytují lidem možnost jak si vydělat, jak žít "lépe", jak něco dokázat. Jenomže bohužel také výbornou příležitost jak se někde zašít, jak si bez velkých nákladů užít a jak unikat spravedlnosti. 

Ano, je obrovský rozdíl mezi slušnými a produktivními lidmi, kteří do zahraničí odejdou "za lepším", a lidmi, kteří tam odejdou proto, aby kořistili díky dírám v zákonech. A taky je rozdíl mezi lidmi, kteří se přestěhují do cizí země, ovládají její jazyk a jsou schopni se přizpůsobit tamním podmínkám, a mezi těmi, kterým je nějaký úřední jazyk u nohy a nechápou, proč by měli v novém domově respektovat nějaké kulturní zvyklosti. A o těchhle elementech hovořím.

Osobně si nedovedu představit, že bych přijel do Švédska stylem "tak-tady-mě-máte", neuměl bych kváknout slovo švédsky, otevřel si tam krám s rybářskými potřebami, aniž bych rozuměl rybaření, postupně tam natahal celou svou početnou rodinu a všichni bychom spokojeně žili ze sociálních dávek, protože obchody zase tolik nenesou a starost o potomky je těžká. Ale holt jsem asi s myšlením trochu pozadu. 

Důkazem mého dlouhého vedení budiž, že absolutně nechápu, proč by Vietnamci měli mít zastoupení v naší vládě jen proto, že je jich tu jak žížal po dešti. Setkal jsem se s minimem Vietnamců, kteří by ovládali češtinu, kteří by brali na vědomí zdejší legislativu a v duchu se nesmáli našemu laxnímu přístupu, ať už ze strany zákazníku, co se spokojí s pofidérní kvalitou jejich výrobků, nebo ze strany úředníků, kterým stačí dát do kapsy nějakého toho kapříka a oni ty pračky na peníze v podobě prázdných čínských restaurací nechají na pokoji. 

Nechci si ani představit, jak bude tahle vietnamizace pokračovat, jestli jim náš stát vyhoví. A co přijde potom, až se přihlásí další menšiny, že chtějí mít právo rozhodovat o tom, co se tu bude dít? Arabové - posílení vietnamským triumfem - si prosadí taktéž zastoupení ve vládě, časem si vydupou stavbu potřebného procenta mešit, aby se necítili utlačovaní, a vedle jejich domů se nebudou moct vztyčovat vánoční stromky, protože by je to hluboce uráželo? 

Můžete mě klidně kamenovat, ale tenhle multikulturalismus je dvousečný meč, o který se dříve či později pořežeme. Stačí se podívat na jiné státy, které už krvácí. A nejsou od nás rozhodně daleko. A můžou si za to samy. 

A teď mě někteří z vás možná označí za xenofoba a rasistu. Na rozdíl od pohledu na mešitu stojící vedle Svaté Ludmily nebo na sledování šikmookých zástupců v řadách našich vládních činitelů jsem na to připraven. Xenofobii přiznávám. A jestli tenhle postoj znamená rasismus, tak se hrdě hlásím k tomu, že jsem rasista. 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: naughtynaughty
Current Music: 70s
 
 
King of the Weevils
07 November 2012 @ 09:46 pm
Země je kulatá a rotuje kolem slunce. S každou jednou otáčkou je lidstvo starší. A mně připadá, že taky v jistém smyslu hloupější.

Před dávnými dobami žili lidé v souladu s přírodou, protože na tom záviselo jejich přežití. Řídili se přírodními zákony a přestože je neuměli pojmenovat a definovat, někde hluboko v sobě cítili, že je jejich chování správné. Respektovali přírodu jako samostatně fungující "jsoucno", které tu existovalo dřív, než se tu vyskytli oni, a moc dobře se o sebe umí postarat. Někteří se této existence dokonce oprávněně báli. Protože nespočetněkrát zažili na vlastní kůži její obrovskou sílu. 
 
To bylo kdysi. Dnes by si jeden mimozemšťan, přistanuvší na naší planetě, mohl říct, že kdyby se ti lidé o přírodu tak vehementně nezajímali a nesnažili se ji chránit, tak bez nich chudinka zchřadne a bídně zhyne. 

Ano, mluvím o nebezpečném jevu zvaném ekoterorismus, který masíruje naše mozky prostřednictvím mediálních prezentací, na kterých čím dál častěji spolupracují uznáváné vědecké kapacity a politické figury, které se chtějí zavděčit rozrůstající se skupině ekologicky smýšlejících občanů. O populismu jako takovém budu mluvit někdy jindy, ale zkrátka ekologie je trendy. A díky této celosvětové "zelené" náladě získává obrovský prostor skupina lidí, které nejde ani tolik o ochranu životního prostředí, jako o miliardové zisky. Ekoteroristé.

Ekoteroristická síť má své lobbisty, má své zaplacené docenty a doktory, své politiky a v neposlední řadě své loutky mezi celebritami. Nebo vás napadá lepší reklama pro váš produkt než ta, ve které si ho Brad Pitt patlá na vlasy nebo si jím J-Lo potírá svou luxusní prdelku? Celebrity jezdí v ekologických autech, propagují ekologické výrobky, demonstrativně podepisují petice na ochranu velryb a vystupují na akcích za záchranu planety, aniž by doopravdy věděly, co stojí za libozvučnými kulisami. Kate Moss vám bude do očí tvrdit, že používáním sprejů ničíte ozonovou vrstvu, a pak si nalakuje vlasy Taftem ve spreji, než odejde na večírek. A tyto pokrytecké tváře moderní doby se podílejí na ovlivňování názoru veřejnosti, která pak žije v domnění, že přece musíme platit nehorázné ekologické daně, aby se tu žilo lépe, a přitom si není schopna uvědomit, jak moc je to scestné.

Od nového roku se očekává rapidní nárůst cen za silovou elektřinu, protože náš ekologicky smýšlející stát podporuje alternativní zdroje energie a někde na to musí brát peníze. Je mi na blití, když vidím, jak se vlastně u nás ty alternativní zdroje elektřiny podporují. Že státní dotace putují do kapes zahraničních firem, které tu instalují solární panely na místa, kde slunce pomalu nezasvítí jak je rok dlouhý. A že tyhle panely mají životnost maximálně 15 let a že jejich pozdější ekologická likvidace bude stát víc, než se do nich investovalo. Je mi blivno z toho, že platím za něco, co považuju za zbytečné plýtvání energií a penězi.

A to všechno jen kvůli převládajícímu přesvědčení, že bez těchto kroků se naše planeta zadusí oxidem uhličitým a bez naší společné pomoci umře na přehřátí nebo celkové vyčerpání organismu.  

Pravdou ale je, že dřív nás příroda plná vitality sama nakope do zadku. 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: predatorypredatory
Current Music: OST Rock
 
 
 
King of the Weevils
04 November 2012 @ 11:15 pm
Mám pocit, jako by se svět točil rychleji, než když jsem byl malý. Rychleji než tenkrát, když jsem se rozhodoval, co vlastně chci v životě dělat. Rychleji, než je vůbec lidstvo schopno bez újmy snést. 

V poslední době jsem byl tolikrát označen za šovinistické prase, že jsem se rozhodl založit na FB speciální skupinu s názvem Dobytčí ohrádka. Tento prostor má za úkol poskytnout azyl všem "šovinistickým prasatům", která se nebojí vyjádřit svůj názor, svůj nesouhlas, své opovržení či znechucení nad nejrůznějšími fenomény dnešní doby.

Těch fenoménů, které s sebou přináší kupředu svištící čas, pokrok, co nemá brzdy, a společnost, která je jím deformovaná, je přehršel.

V první řadě je to zhoubná rakovina zvaná feminismus, která se zpočátku tvářila jako naprosto neškodné hnutí za zrovnoprávnění a najednou nám všem přerůstá přes hlavu a není to jen šéf fabriky na bagry, kdo si ťuká na čelo, když je mu důrazně doporučeno, aby na post vedoucího výroby přijal Marušku Salátovou, protože firma nesplňuje pětiprocentní kvótu ženského zastoupení. To, že Maruška rozumí výrobě bagrů asi jako já čelistní chirurgii, vůbec nevadí. Má příjemný hlas, ráda štrykuje a řekněme si to na rovinu, od pletacích jehlic k ozubeným radlicím to zase není tak daleko, no ne? 

Díky nesmyslným kvótám a umělému vytváření rovných šancí, nabylo obrovské množství žen klamný dojem, že všechno zvládnou stejně dobře jako muži. Babičky, matky a tety vyprávějí malým holčičkám před spaním, co všechno jednou dokážou, až budou velké. Že budou "pani inženýrka", "úspěšná manažerka", "významná politička" nebo "topmodelka". Protože přesně to dneska vynáší a to se dneska nosí. Kamarádky a kolegyně je v tom pak hojně podporují. A nedejbože aby si holka nechala udělat dítě ve dvaceti! To by byla katastrofa! Nejdřív musí být minimálně vedoucí marketingového oddělení nebo cover-girl Cosmopolitanu. 

Z takovýchto žen se pak stávají osamělé existence, které mají sice tučné zaměstnanecké benefity, off-roada a hypotéku na luxusní kvartýr, ale v tom kvartýru žijí sami a ve špajzu mají instantní nudlovou polívku a proteinový koktejl. Dlouhodobý vztah by je brzdil v kariérním růstu a hlavně by s nimi asi dlouhou dobu nikdo nevydržel, protože vařit a žehlit je nikdo neučil a starost o domácnost si představují tak, že jednou týdně zametou parkety a zapnou myčku. 

Mám dojem, že moje generace mužů je asi definitivně poslední, která má jakous takous naději najít si normální manželku, která jim uvaří oběd a vypere spodky. Obávám se, že moji dva malí bratři už takovou ženu uvidí maximálně ve filmu pro pamětníky. 

Z dalšího fenoménu moderní doby se vybliju příště.
 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: melancholymelancholy
Current Music: Prodigy
 
 
King of the Weevils
11 August 2012 @ 01:43 pm
Vždycky jsem věděl, že záleží na věku.

Když chcete souložit bez obav, že vás zavřou, váš partner musí mít minimálně 15 let. 
Když si chcete v baru objednat pivo, musíte mít minimálně 18 let.
Když chcete dědit barák po strýčkovi z Ameriky, musí vám být minimálně 21 let.
Když se chcete stát prezidentem, musíte dosáhnout minimálně 30 let.

A pak jsou tu taky ta nepsaná věková pravidla... 

Zlatokopkám záleží na tom, aby byl jejich vyvolený těsně nad hrobem.
Znuděným paničkám záleží na tom, aby byl jejich zajíček hodně mladý, nikoli však pod zákonem.
Muži s krizí středního věku se oblékají, jako by jim bylo 16, a každá holka nad 25 je stará a nezajímavá.
Pětadvacetiletí muži s manažerským syndromem se oblékají jako čtyřicátníci a jejich partnerky jsou zralé ženy, které jim po stresujícím dni v práci naservírují teplou večeři. 

Mně je 23 let, nejradši bych nosil tepláky a nátělník i do práce, miluju usínání u televize a až se trochu vyhrabu z dluhů, kterých mám požehnaně, plánuji si pořídit na splátky VolksWagen Golf v dieslové verzi, protože je praktický, úsporný, levný a dozadu se vejdou tři děti a není vám líto, když vám zamažou potahy, protože to k rodinnému autu prostě patří. Ale ještě než založíme rodinu, bylo by fajn zajet si na tu dovolenou do Itálie. 

A teď mi řekněte, existuje něco jako krize středního věku naruby? :-O
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: hopefulhopeful
Current Music: Katy Perry
 
 
 
King of the Weevils
13 July 2012 @ 10:36 pm
29. června jsem sbalil krosnu, vzal si dovolenou na duševní zotavenou a se svou drahou polovičkou odjel konečně mezi normální lidi. Do Chotěboře na Festival Fantazie. Na autobusovém nádraží se k nám připojil ještě Solast coby desátý Doktor. 
Cesta autobusem byla příšerná. Zapřísahal jsem se, že příští rok pojedu autem, i kdybych měl nohu v sádře, nefunkční obě zápěstí, otřes mozku a Trabanta. Do autobusu, který stejně jako loni neměl otevíratelná okna a ve kterém nepremávala klimatizace, už mě nikdo znovu nedostane.
Festival naproti tomu byl naprosto báječný. Byl plný úžasných kostýmů, úžasných zážitků a... Doktorů. Ačkoli mluvit o této akci pouze v superlativech by nebylo... harprovské. Směšnější způsob točení piva a mixování drinků, než jaký převedly slečny na baru v Kulturním domě, jsem nikde jinde nezažil; pořádání turnaje v Minecraftu v rámci festivalu (přijelo asi 500 nevychovaných fracků ve věku 8-15 let a s nimi zhruba stejný počet osob, které na ně měly dozírat, avšak na tuto roli nějak pozapomněly) byl prostě epic fail; nocování v hokejové aréně znamenalo snahu nepoblít se, kdykoli jste se šli osprchovat do veřejné umývárny; a někteří z přednášejících mě utvrdili v tom, že takovou přednášku na FFku si může udělat opravdu každý, nevyjímaje osoby mentálně retardované, neovládající český (ani jiný) jazyk, postrádající soudnost a nedisponující ani základními rétorickými dovednostmi. 
Celkově to ale byla krásná dovolená, při které jsem si neskutečně odpočinul, poznal prima lidi, naučil se hrát další skvělou deskovku (Pandemic!!!!!!!!! Musíme ji někde splašit!), ochutnal poprvé v životě pšeničné pivo vařené s koriandrem a pomerančovou kůrou, zjistil, že pivo se dá pít půl na půl s Kofolou a fakt to není hnus, dozvěděl se, že být členem Torchwoodu je pořád ještě cool, a napsal svůj první fanfic na Top Gear a přitom došel k závěru, že opravdu nejsem úchyl. 
A všichni ti Doktoři, kteří celou dobu pobíhali mezi námi, byli jednoduše awesome! I když kvůli jejich družbě nejednou udeřila strašlivá bouřka.
Inu, bylo mi líto, že jsem musel opustit festival o den dříve kvůli nástupu do nemocnice. Ale Gwen nakonec jela se mnou, byla mi velikou oporou a já jí za to moc děkuji. 
Operace, na kterou jsem se dlouho připravoval, se měla uskutečnit v pondělí. Nakonec mi ji z organizačních důvodů přesunuli na úterý, což znamenalo, že jsem o den déle hladověl a zaplatil za pobyt o stovku víc, ale fakt, že se všechno podařilo, to více než vyvažuje. 
Ačkoli poté, co mi potřetí za sebou přivezli k jídlu jogurt a jednou dokonce buchtičky se šodó, jsem pojal podezření, že se mě snaží zavraždit. 
Narkózu, přestože jsem ji podstoupil poprvé, jsem zvládl na jedničku. Dokonce mi bylo později řečeno, že jsem se po probuzení na operačním sále, suverénně posadil, všem poděkoval a chtěl odejít. Což paní anestezioložku pobavilo. 
Návštěva Saxonových, kteří mi přinesli brokolici s mašlí, byla moc fajn, stejně jako návštěva Tylerky, která se mi neštítila dát pusu, i když jsem se čtyři dny nemyl. A hned druhý den přišla moje starší sestra Pondovka, vůbec mě nešikanovala a dala si se mnou čokoládu na krátké vycházce před nemocnici. A na vycházku mě připravil brácha Martin, který mi pomohl schoval drény pod župan, abych s nimi neděsil ostatní návštěvníky a pacienty, a pak si se mnou moc pěkně pokecal o hudbě. A mimochodem přislíbil, že až se s Gwen budeme brát, tak nám na housle a mandolínu zahraje Podzim od Vivaldiho. 
Hezky mi to tam uteklo a teď jsem zase zpátky na HUBu a jen co trochu pookřeju, vrhnu se do práce, které mám tady až nad hlavu. 
Ale ze všeho nejdřív přivítám dvě malá koťata, která k nám zítra přijedou. Jen doufám, že si mi hned první noc neustelou na bolavé hrudi. 



 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: tiredtired
Current Music: Iron Maiden
 
 
 
King of the Weevils
26 June 2012 @ 12:41 am
Tak jo... na úvod podotýkám, že tímto entry nehodlám rozpoutat žádný flame. Ačkoli by se někomu mohlo zdát, že se ničím nebavím tak dokonale jako představou několika rozčilených uživatelů sociálního serveru, kteří si pod mými články chladí žáhu. 

Jaký by vlastně měl být moderní muž? Kdybychom na tuto otázku měli relevantně odpovědět, museli bychom detailně prozkoumat relevantní vzorek všech moderních mužů, relevantním způsobem analyzovat získaná data a... já to radši přenechám sociologům. Stejně nemají nic pořádného na práci. 

Za poslední měsíc, kdy jsem si dával velkou pauzu od internetu, jsem dospěl k zajímavým zjištěním.

1. Nevyznám se v ženách o nic víc, než se v nich vyznal Homo habilis, udatný středověký rytíř, renesanční malíř, viktoriánský gentleman nebo Larry Flint - přesto je miluji a nepřestávám být okouzlen.

2. Když zapomenu na to strašné klišé, kterými už staletí krmí rodiče své malé chlapce: "Kluci přece nepláčou!", připadá mi, že není snadnější způsob jak se vyrovnat s tragickou událostí, která tak strašně bolí, že nemůžete ani dýchat. A když se na to podívám jako vědec, v slzách je tolik oxytocinu, že kdybychom jimi naplnili cisternu, celej Jižák by do rána zpíval "I can see clearly now, the rain is gone" a cítil by na tváři horké pohlazení neexistujícího slunce. 

3. Ve víně je pravda, ale ve vodce je taky a v pivu je jí ještě víc. Proto odteď chodím na pivo jen s lidmi, kterým absolutně věřím, anebo když už jim nemohu stoprocentně věřit, tak jen s těmi, kteří nemají foťák v mobilu. Ano, je to tak - nastal čas myslet na svou pověst. 

4. Spánek je úžasná záležitost, během které člověk jako já konečně přestane otravovat tělo nikotinem, alkoholem a všelijakými karcinogeny. Spánek je sladké vzduchoprázdno, ve kterém vás neotravuje pocit viny, vědomí nedodělané práce a myšlenky na to, že to s vámi jde z kopce. Miluju spánek. A přesto se občas kousíčku vzdám, protože některé věci za to prostě stojí. 

5. Žádný sociopat není takový sociopat, aby se nemohl zúčastnit svatby svých přátel. Ještě navíc, když přitom může beztrestně obdivovat spoustu žen v krásných šatech. 

6. Když to nemůžeš porazit, přidej se k tomu. A třeba tě to začne bavit. Nikdy jsem se tím neřídil. Teď jsem si dobrovolně přečetl slashovou povídku na Top Gear a nejen že ji na kvalitativní stupnici od 1 do 10, přičemž jednička je "utter rubbish" a desítka "bloody brilliant!", hodnotím číslem 9,53 - já se rozhodl, že napíšu ještě lepší! 

7. Nemůžu se dočkat Chotěboře a vím, že bych teď měl myslet na úplně jiné věci, na ty praktické a důležité věci, které musím do té doby stihnout, zařídit, vyřešit, ale... sakra, kvůli tomuhle festivalu si zase připadám jako ten malý kluk, který skáče čtyři metry do vzduchu, protože dostal pod stromeček autodráhu! 

8. Jo a doufám, že mi Gwenina máma vyhraje v aukci ty conversky! :D

A tímhle prohlášením dneska končím, protože myslím, že mluví za vše. 

Tak zase za měsíc! 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: crazycrazy
Current Music: Katy Perry
 
 
 
King of the Weevils
05 May 2012 @ 01:10 pm
Takže abych shrnul uplynulý měsíc svého života:

1. U zase kouřím. Někdy na přelomu milénia se tvrdilo, že kouření vyšlo z módy. Máme rok 2012 a přes rozmáhající se zákazy kouření se jen málokdy setkáte s mužem do 30-ti let, který si u piva nezapálí cigaretu.
2. Kvůli DMD jsem omezil plnění pracovních povinností na nutné minimum. Vždycky se najde někdo, kdo za vás většinu práce udělá. Buď na vás má crush nebo vám něco dluží. 
3. Ve volném čase, kterého příliš nemám, přestože za mě většinu pracovních povinností dělá někdo jiný, jsem se začal věnovat projíždění tumblru, twitteru a nejrůznějších tématických blogů. Mít přehled o kulturním životě v Británii je nezbytné.
4. Největší část z toho volného času, který prakticky nemám, trávím prohlížením fotek Benedicta Cumberbatche, Martina Freemana, Andyho Scotta a Marka Gatisse. Nejlépe společných fotek. A úplně nejlépe zvrhlých večírkových fotek. Na zmíněné fotky jsem si v počítači založil složku. Aby bylo jasno, nejde o muže, jde jen o ně.
5. Pravidelně oprašuji svou facebookovou stránku. Protože pokud to nemáte na facebooku, tak se to prostě nestalo. A nikdo nechce, aby si o něm lidé mysleli, že nežije. Zejména pak já.
6. Podnikám rodinné výlety. Jsem příkladný bratr. Mám na paměti to, že až od mladšího bráchy budu později něco potřebovat, možná si vzpomene, jak jsem ho tenkrát vzal do toho Dinoparku. 
7. Poslouchám Adele. Jsem citlivý muž, který dokáže ocenit kvalitu zpěvačky se zlatem v hrdle.
8. Nebojím se zajít s přítelkyní do kina na takový film jako je Vrtěti ženou a slashovat hlavní hrdiny. Jsem tolerantní, všemu otevřený a nebojím se experimentovat. 
9. Brečel jsem u Titanicu a nebojím se to přiznat. 
10. Předevčírem se mi zdálo, že spím se svým šéfem. Nejsem zastáncem Freuda.
11. Nejsem gay! Jsem moderní muž! 

Teď jdeme s Gwen na procházku do Centrálního parku a pak na oběd k babičce. Takže se musím nějak pěkně obléct.
Až se vrátím, tak vám povím, jak to bylo s tím Dinoparkem. 
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: energeticenergetic
 
 
King of the Weevils
29 March 2012 @ 09:31 pm
8:00 - Probudil jsem se. 
8:30 - Kéž bych se neprobudil. Ranní telefonát s německým partnerem byl výživný. K jedné z našich zásilek, které se již ocitaly ve skladu v Duisburgu a měly být do 10:00 nastrkané do kontejneru a následně odeslané do Rotterdamu k nalodění na nejbližší námořní spoj do Shanghaie, chyběly celní papíry. A jak si všichni inteligentní lidé domyslí, bez celních papírů nemůže zásilka opustit Evropskou unii. Ani jsem se nemusel ptát, která ze zásilek dorazila do Německa bez těchto dokumentů. Auto-Kabel Krupka. 
8:48 - Postavil jsem si vodu na kafe a šel zavolat do Auto-Kabelu Krupka. Můj dotaz, kde jsou celní papíry k zásilce do Shanghaie, vedl k dotazu pracovníka na druhé straně telefonu, na jakou zásilku se ptám. Poté, co jsem pánovi nahlásil číslo zásilky, počet palet a  celkovou váhu, pán slíbil, že to prověří a ozve se mi. 
8:55 - Zapomněl jsem si zalít kafe, protože mi volal německý partner ohledně výše zmíněných celních papírů.
9::10 - Nescafé granulát stále tkvěl na dně mého hrnečku nezalitý, neboť jsem musel jít popohnat pána z Auto-Kabelu Krupka. Můj dotaz, zda už ví něco o celních papírech, se setkal s negativní odpovědí doplněnou poznámkou o tom, že mají spoustu zásilek do Číny a že logicky zabere nějaký čas, než danou zásilku najde. Má poznámka o tom, že se dá zásilka vyhledat podle čísla, které jsem mu nadiktoval před půl hodinou, zůstala bez odezvy. 
9:30 - Další telefonát z Německa. Další telefonát do Krupky. Pan Hodboď mi šetrně sdělil, že celní papíry zapomněl nechat udělat. Rychle zavolal na naši celní deklaraci, aby je vystavila.
10:02 - Ujistil jsem německého partnera, že papíry budou během dopoledne. Tou dobou byl již kontejner naložený i s výše zmíněnou neproclenou zásilkou a připravený odjet. 
10:06 - Chtěl jsem si jít znovu postavit vodu na kafe. Zavolala celní deklarace. Nefunguje jim program. 
10:20 - Zavolal jsem do Německa, že papíry budou kolem poledne. Sluchátko telefonu jsem držel deset centimentrů od ucha, protože Sarah se mi snažila 120 decibely prorazit bubínek. 
10:36 - Zaznamenal jsem kofeinový deficit. Dal jsem vařit vodu. 
11:00 - Kolegyně vyrazily na oběd. Když za sebou práskly dveřmi od kanceláře, kávový granulát v mém hrnečku se zachvěl. Už přes deset minut jsem mluvil s panem Hodboděm o naši obzvláště vypečené zásilce. 
11:28 - Dopsal jsem poslední urgentní e-mail a šel zapnout rychlovarnou konvici. 
11:30 - Celní deklarant mi oznámil, že celnice toho má spoustu a celní papíry ke Krupce se dnes nestihnou.
12:00 - Volá Německo. Nezvedám telefon. 
12:11 - Zvedl jsem telefon. Sarah zavolala z neznámého čísla, aby měla jistotu, že se dovolá. Po spánku se mi svezla kapka studeného potu. Oznámil jsem jí nepříjemnou skutečnost ohledně našich celních papírů a pro jistotu posunul sluchátko ještě o dva centimetry dál od ucha než při předchozím hovoru. Dobře jsem udělal. 
12:30 - Kontejner se musel vyložit, palety z Krupky se stáhly zpět do skladu a celá konsolidace vyrazila do Rotterdamu bez 1520 kusů autokabelů, které Čína tak nutně potřebuje k výrobě svých tanků. 
12:48 - Dostal jsem písemné pokárání od německého partnera, kde mi bylo kulantně řečeno, že jsme absolutně neschopná firma.
13:06 - Vyčerpaný, zoufalý a vyhladovělý jsem si došel do nedalekého stánku s pizzou a koupil si k obědu tři klobáskové kousky, po kterých jsem krkal celé odpoledne. 
14:05 - Stál jsem u rychlovarné konvice tak dlouho, dokud necvakla. 
14:08 - Moje první kafe. Spálil jsem si jazyk a třetinu vylil, když zazvonil telefon. 
14:32 - Tři pracovníci v Číně neodešli domů, zůstávají v práci a řeší, jak dostat zásilku z Krupky co nejdřív do Shanghaie. 
14:49 - Čína volá, aby zdůraznila, že nad tímto problémem musíme přemýšlet taky. Přestalo mi chutnat kafe.
15:03 - Zásilka se posílá do Frankfurtu na letiště, aby ještě ten den odletěla do Shanghaie. My máme zajistit celní papíry. Mé vysvětlení čínskému partnerovi, proč dnes nemohou být celní papíry hotové, není akceptováno. Máme udělat co je v našich silách.
15:07 - Volám do Krupky. Nikoli kvůli tomu, abych seřval pana Hodbodě, nýbrž proto, abych ho na kolenou prosil, jestli nemůže jejich vlastní celní deklarace vystavit ony papíry, jelikož jejich celnice na rozdíl od naší funguje.
15:30 - Pan Hodboď nám oznámil, že jejich celní deklarant si vzal na dnešek dovolenou. Když jsem se ho zeptal, jestli existuje někdo, kdo by ho mohl zastoupit, bylo mi řečeno, že deklarantovy kolegy nezná. Požádal jsem ho tedy, aby se s nimi seznámil a zjistil, jestli ty papíry někdo neudělá. 
15:49 - Celá celní deklarace Auto-Kabelu Krupka odešla domů a kvůli téhle srandě se nebude vracet. 
15:51 - Dostal jsem chuť vyhodil průmyslový areál v Krupce do povětří.
16:00 - Pan Hodboď mi zavolal, že když teda ta zásilka do Shanghaie nakonec neodjela, tak u nich můžeme vyzvednout ještě nějaké kabely, co teď vyrobili, a přidat je k tomu.
16:02 - Naplánoval jsem detailní akci, při které v průmyslovém areálu v Krupce vypukne masivní požár a naneštěstí při něm zahyne celé expediční oddělení Auto-Kabelu. Tělo pana Hodbodě nebude možné identifikovat.
16:16 - Výše zmínění tři čínští spediční pracovníci nešli spát, protože z Frankfurtu právě odletělo poslední přímé letadlo do Shanghaie a oni netuší, jestli za svou mizernou práci nebudou ráno zastřeleni. 
16:30 - Naše celní deklarace zavolala, jestli ještě chceme ty papíry, že se jim rozběhl program a celníci jsou ještě v práci.
16:32 - Otvírám erární slivovici, abych se nemusel zastřelit. 
17:06 - Odešel jsem z práce.
17:40 - Stojím u baráku, když mi volá pan Hodboď, že by pro klid duše potřeboval vědět, kde je zásilka jejich autokabelů a jestli bych to nemohl zjistit.
17:50 - Zavolal jsem Sarah, která už měla po pracovní době. Ještěže si Němci berou práci domů. Zjistila, že zásilka je ve Frankfurtu  v letištním skladu a čeká na celní papíry. Které dneska už nebudou. 
18:06 - Seřval jsem pana Hodbodě a důrazně mu oznámil, že odteď už celňáky k jejich zásilkám budeme automaticky dělat my. 
18:15 - A teď je čas v teple domova sežrat štrůdl od Gweininy babičky a v klidu si vychutnat Iantovo kafe. Miluju svůj fake job. 

 
Tags:
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: groggygroggy
Current Music: Radio City
 
 
 
King of the Weevils
22 March 2012 @ 08:25 pm
Možná je to tím, že jsem Velšan s německými a maďarskými předky, co bydlí na Jižáku, ale v posledních šesti měsících si na téhle planetě připadám jaksi... nesvůj. Ne že bych přímo toužil být vymazán z povrchu zemského, ale možná by úplně stačilo, kdybych pochopil jednání lidí kolem sebe. Království Weevilů za vysvětlení dnešních principů sociální interakce. 

Dosud jsem žil v domnění, že mezilidské vztahy se udržují a fungují na základě jednoduché logiky, selského rozumu, o kterém jsem si myslel, že jím disponuje naprostá většina mých přátel a známých. Během posledního půl roku jsem zjistil, že sociální vazby se nejspíš řídí Brownovým pohybem. 

Připadám si jako mimozemšťan, když jsem přesvědčený o tom, že přátelství má své neodmyslitelné hranice, že předpokládá férové jednání a nenarušuje svobodu pohybu a právo na soukromí. A nejspíš opravdu jsem z jiné galaxie, když se odmítám smířit s tím, že jsem prostě jenom tupej chlap, kterej nerozumí tomu, že když mě má někdo strááááááášně moc rád, tak musí vědět o každém mém kroku a já musím být kdykoli připraven s dotyčným mluvit, vidět se, zajít s ním na šálek dobrého čaje, politovat ho, vyplakat se mu na ramínku, zaskvíkat si s ním a probrat jeho oužasné novinky. 

A víte co? Možná je to tím, že jsem doktor. Všichni doktoři jsou divný. 

Každopádně jsem teď vděčný za hrstku lidí, kteří jsou naštěstí stejně pošahaný jako já (možná pochází ze stejné planety!) a nechtějí po mně, abych jim volal, kdykoli budu pár metrů od jejich bydliště, nečekají, že jim budu reportovat každé své bebíčko, a nežádají vysvětlení mých rozhodnutí. 

Alienům zdar! 

Owen Král Weevilů Harper (
 
 
Current Location: Torchwood Hub
Current Mood: tiredtired
Current Music: E.T. - Katy Perry
 
 
King of the Weevils
My name is doctor Owen Harper and today is sooooo happy day. I found this old LJ profile of my dead sister!

Ano, už je to tak. Rozhodl jsem se využít tento opuštěný kout po své zesnulé sestře ke svému vlastnímu zviditelnění. Kdyby byl tento prostor placený a účty chodily Vivane Harperové, byl by to hyenismus. Takhle je to jen čistě pragmatický krok.

Zároveň to považuji za ryze heroický čin, poněvadž jak jsem za pár let praxe zjistil, zveřejňovat své názory na internetu je často adrenalinový sport. 

So here I am. From morgue to Livejournal.

Owen
 
 
Current Location: TWJM HUB
Current Mood: geekygeeky
Current Music: dead silence